Ženské trápení
19. 3. 2009
Tak jak už to bývá dlouho jsem se z jarního počasí neradovala. A snad jako by příroda vytušila ráno jsem se probudila do sněhem procukrovaného dne. Opět se dostavil paničkou dlouho očekávaný okamžik, „psí karanténa“.
Pro mě to znamená, že dost často chodím kolem psích kamarádů na vodítku. Občas mě nikdo pěkně naštve a samozřejmě mu to hned řeknu pěkně zostra. 
Jinak je to pěkná nuda, panička mi nedovolí skoro nic. Musím chodit přilepená na noze a když je volno tak rozhodně ne na dlouho.
Chjo, už se moc těším na konec psí karantény.
